Vytrval? Vytrval!

31. prosince 2012 v 21:04 | Kája |  Recenze a kritiky
Hrdý Budžes statečně vytrval na jevištích českých divadel. Možná mi nevěříte, ale Bára Hrzánová je stále v kondici. Hraje sice s ortézou, ale hra vás i tak pobaví. Hra měla premiéru v listopadu 2002 a jedná se o dramatizaci stejnojmenné knihy Ireny Douskové. Drama je o komunistickém Československu. Ne vážně a s lítostí, ale očima žačky druhé třídy Helenky Součkové. Helenka nemá úplně jednoduchý život - není úplně hubená, má rozvedené rodiče, maminka je herečka a navíc proti režimu. Takže Helence zakazuje Jiskřičky, protože Jiskřičky a Pionýři jsou prý malý komunisti, a dělá Helence další podobné nemilé věci.

Občas se zdá, že herci divadlo nehrají, ale žijí. Další hezkou věcí na tomto divadle je, že se nehraje jen v Praze, ale že je nebo bylo to divadlo putovní.

Nemáte čas jít do divadla? Potěším vás. Můžete se podívat i na záznam tohoto představení nebo si přečíst přímo knihu Hrdý Budžes od Ireny Douskové. Potěšilo mě, že Hrdého Budžese najdete v knihkupectví i jako audionáhrávky.

Že už jste to viděli, četli i mnohokrát slyšeli? Tak to se máte na co těšit. Irena Dousková vydala několik pokračování Hrdého Budžese a jedno z nich s názvem Darda bude zdramatizováno tentokrát v Praze v divadle na Jezerce. V roli Helenky Součkové vystoupí zase Barbora Hrzánová. Světe těš se.
 

Reflexe mé praxe ve středisku Diakonie ČCE Ratolest

12. února 2012 v 12:09 | Kája |  Různé
V rámci svého středoškolského studia sociální péče musím absolvovat odbornou praxi. Rozhodla jsem se, že chci zkusit, zda by šlo najít zařízení, které by mi přišlo svým charakterem blízké. Kamárád mi domluvil praxi ve středisku Diakonie ČCE Ratolest, které bylo ochotno poskytnout mi praxi zdarma, což některá zařízení neposkytují. To jsem s radostí uvítala.

Již první den praxe jsem pochopila, že nebudu jen pozorovatelem, jako tomu bylo již několikrát na jiných praxích, spoustu hodin jsem také promarnila, protože na praxi nebylo co dělat.
Sem jsem však přišla a byla jsem zapojena hned, už jsem pro lidi okolo byla někdo, komu můžou říct o pomoc, a postupně se jen stávala tím, kdo by snad i někdy dokázal pomoci bez toho, aby mu to někdo řekl.

Sama jsem si zkusila, co to vlastně znamená práce s handicapovanými. Ale také se mi ukázalo to, že důležité jsou i vztahy mezi lidmi na pracovišti. Zde jsem našla obrovskou silu hudby, silu modlitby a silu lásky.

Nezbyvá mi, než si přát, aby v Ratolesti zůstal optimismus, zpěv a láska i nadále.

Kam dál

Reklama